na Blog.cz

co to je za divnej blog?aneb prosba okus tolerance Tak to vypadá, když se do blogu dává člověk, který si zatím neřekl nikomu vidomému o úravu vzhledu: Já vím, že jsou i přitažlivější blogy, plné obrázků, log a grafik. Ale já se chci s vámi dorozumívat bez toho, abych musela u toho mít "posluhovače" nebo bez toho, abych všem psala, "Promiňte, tohle po slepu nedokážu. Vemte tedy, prosím, vzhled mého bloguse shovívavostí a tolerancí. Nerada bych ale, abych byla posuzována jako "blbeček", časem se jistě chci mnohé naučit. Tak třeba komentáře ještě jsem to nezkoušela, takže, když hned do diskuse nezareaguju, zřejmě se s tímhle fenomenem technicky peru. Jak to dopadne, ukáže čas a laskavost čtenářů. Ať najdete na mém blogu pohodu...

N E T O L I K O, Ž E J E T M A ... A L E N E V I D Í M! Ježkovy voči, myšleno oči skladatele a dirigentaJaroslava Ježka bych chtěla mít. Net aspoň viděl tmavomodře. mně však předčasné narození dalo volbu "zemři vidomá, nebo žij bez zraku". Protože jsem se nenarodilav období Sparty, a lékařská přísaha ještě platí, jsem stále tady. Ale ouvej, bilance je neutěšená:Obličej se usmívá, ale duše je na smrt smutná. Povzbuzuju lidi ke statečnosti, ale sama jsem sevřená úzkostí, říkám, "Děkuju, nepotřebuju pomoc,", ale osaměním jsem se rozstonala, i přestože jsem se ze všech sil snažila o vytvoření harmonickou rodiny. Lidé kolem mě říkají: "já vás obdivuju, jak vy to zvládáte..." Když se začínají hlásit signály, věstící vysílení, dělám, že nerozumím, jen žádnou sebelítost! Ale džbánuu, se kterým se chodí pro vodu, se už ucho utrhlo!!! Obrovskej karambol "Tady se takhle nedá žít, nedáváte mi úctu ani z povinnosti, necítím tu ani lásku, pomáhat mi jsem vás odnaučila, neznamenám pro vás nic.Já odtud odcházím..." Zařizuju rozvod a odchod, nemámnic. Dcery vychovává jejich otec a já"jedu od nuly" včetně bydlení. Deprese: Byly tu už dávno, zvláště při druhém těhotenství, ale zůstaly bez léčení. V době rozvodu jsem ale léčení začala. Ty prášky fakt zabírají, super! Čas ale běží a dávky antidepresiv se stále zvyšují. Rozcestí Sedm let po rozvodu uplynulo. Jsem na tom nejhůř ve svém životě, ještě hůř než při rozvodu: Úzkosti, pocity viny, vyčerpání z nevyspání Jistota, že cokoli dělám,je špatně. V zaměstnání mi křivdí, nedocenili mě a já to tam vzdávám. A je tu neodvratná myšlenka: "musíš se změnit! Nebo nechtěla bys zemřít?" Sebevražedné nutkání je už častější a naléhavější. Pokus o záchranu: "Zkuste psychologa." Řekla má psychiatrička. Někoho doporučila, ale ten neměl smlouvu s mojí pojišťovnou. Další má beznadějně plno, třetí nebere telefony. A naléhavost neúměrně roste. Co takhhle internet? Zadávám téma "Léčení deprese" "Á, tohle vypadá důvěryhodně, dokonce jsou tu i ohlasy lidí." Něhoterapie Celej víkend se věnuju textům na stránce www.terapie-nehou.cz V pondělí píšu na uvedený mobil sms. Ještěže první hovor probíhá ve vlaku na Wc. To byly stavy! "deset dní přečkejte, dřív nemůžu." 3.prosince to začíná: Těch deset dní před první terapií jsem nespala jen kontakt s paní Alicí mě držel nad vodou. (Paní Alice je v terapii o rok přede mnou.( To bylo "ántré"! Přicházíjm a jsem vykolejenáočekáváním a nehodou na cestě, Pan Havelka zkategorizoval: "neřízená střela" Vstup se mi prostě nepovedl. Přestože Kde to jsem? je v bytě velmi příjemně, prožívám silnou neurózu včetně žaludeční nevolnosti. Je mi trapně, ikdyž jsem ujištěná, že jsou tu na takové dění připravení. Bolestivé zásahy Vzhledem ke zlému dětství mojí maličkosti byla kapitola "Dětství" pro mě tabu. . To fakt bolelo. A hovor běží dál, a to je vám zajímavý, vůbec to není tak, jak si myslím já, vhled třetí osoby ukazuje úplně něco jiného: Rekapitulace, "vy neděláte, co máte dělat!" A já si původně myslela, že "protože jsem v depresi, nedělám, co mám". A teď mám jasno, že je to naopak. Řekněte si o péči Too neznám a neumím. "Tady ji máte předplacenou." Zpočátku se neodvažuju volně se pohybovat v bytě, mohly by tam být drahé sošky, cenné vázy, taky obrázky na stěně, podle které se orientuju hmatem se dají nechtěně shodit. Takže se nechávám vodit. Neryskuju. Když jsem přivedená k pohovce, přeju si být při sezení držená za ruku. Jako když mě kdokoli vede. Žádná změna není bez osobní námahy možná Tak, jako se tělocvikem utužují svaly a zhybňují klouby, děje se něco podobného tady, jenže jde o vedení ducha. A s tím souvisí i to, že jestli procvičování svalů a kloubů bolí, ikdyž je pod odborným dohledem, dočkáte se i tady reakce na vaši námahu. A může se stát, že čím větší vaše úsilí bude, tím bouřlivější reakci zažijete. Chci být světlem světu To je abstrakce, kdo to jakživ slyšel, když světlo nevnímám, abych si přála být pro všechny světlem? Ale já si to naléhavě přeju. Mám ale zatím ve svém duševním pozemku dost nebezpečno, dokonce zranitelno. Je dovoleno nechápat? Zpočátku je vnímavost pomalá, jakoby to rychleji ani nešlo. Ale tady nejsme ve škole, když něco nechápeme, nedostanem učebnici k doučení. Tady se nepopojede dřív, než máte jasno. Jen pak můžete pracovat na sobě bez asistence, když víte jak a hlavně proč. Nebojte se srovnávání Všichni máme sice sttejný "výukový materiál", ale každý jsme originál-exemplář a tak nejsme nuceni "osnovami", že ve třetím sezení probíráme všichni třeba téma Vnitřní dítě. Lidi pomáhají Na stránkách najjdete u některých zkušeností přímý odkaz na lidi, kteří jsou ochotní dělit se o své zkušenosti s ostatními. A toto je neocenitelná pomoc zvlášť v začátku, kdy je většinou člověk plný obav z neznámého nebo otázek a reakcí na první sezení. Mým nevidomým přátelům, ale i ostatním: Když jsem přicházela do terapie, dověděla jsem se, že pan Havelka nemá žádnou osobní zkušenost s nevidomými. Ale v této terapii opravdu přizpůsobil průběh tak, že sama mohu potvrdit, že tenhle handicap tu nehraje žádnou roli. Nepopírám, že v případě mé terapie řešíme některé problémy, které se v populaci nehandicapovaných nevyskytují v takové míře, ale nejde o neřešitelné záležitosti a tak tu odpadá zablokování osoby větou "to nejde". Transformační terapie Toto je neoddiskutovatelné, už během tří sezení proměnu cítím, nebo její nástup už vnímám. Ale ukolébat se pocitem, že jsem v euforii naštěstí nehrozí, protože vždycky odcházíte s úkolem, o kterém víte proč a jak ho máte k dispozici. Skoro závěr: Byla mi poskytnuta nadstandartní možnost sezení navíc, a to je důležitý faktor pro chvíle, kdy mám neodvratnou jistotu, že asi nestíhám jet podle plánu. Tady se neříká "nestíháš, nestačíš!" Jistě nelze natahovat do nekonečna, ale pokud mi byl dána možnost k dovysvětlení, jde o smysluplné prodloužení terapie. Kdo by snad nechápal nebo nestíhal pobrat informace, musí to včas říct, tady je pochopení věcí nutnost, jinak se terapie mine účinkem. Pro pana Havelku Prošel jste se mnou vstup do světa života nevidomých. Sám vnímáte některá specifika v oblasti duchovní proměny mojí osoby. Oba jsme bohatší o mnoho zkušeností v duchovním životě. Dobře vím, že nelze z terapie odejít s pocitem nebo vědomím, že jsem vyléčená, proměna je běh na dlouhou trať, něco se podaří a něco ne. Mohu ale s čistým svědomím napsat, že jste pracoval citlivě, nenechal jste mě trápit se zbytečně ať už reakcí na zjitřené rány a ani jsem necítila náznak ostychu nebo bezradnosti. Jestli jsem se do poloviny terapie cítila jako vám podřízená, jako v područí, bylo mi událostmi přáno, aby pomyslný "podstavec" znizel a vaše autorita se tím nesnížila. Děkuju vám, že jste necouvl před možnými překážkami, že jsem se smělas vašimi pokyny dopracovat k proměně. Až mi některá témata "doklapnou" nejen logicky, ale i v životě, bude jistě možné i nebýt závislá na přísunu antidepresiv. Nástroje mám, teď už jen pracovat. Tak "Dílu zdar"! přeju všechno dobré Zdenka Borýsková Protože mám články průběhu terapie na stránkách pana terapeuta Havelky, předkládám vám, kteří stojíte o jejich přečtení už jen odkazy. Nechci se totiž na svém blogu opakovat. http://www.transformacni-terapie.cz/zk-172-terapie.php http://www.transformacni-terapie.cz/zk-172a-terapie.php http://janhavelka.blog.idnes.cz/c/128776/4b-Vysadila-jsem-antidepresiva.html http://www.transformacni-terapie.cz/zk-172b-terapie.php

Zdravím všechny čtenáře a sledovatele mého blogu,
jsem žena středního věku a bouřlivého životního osudu.
Ikdyž od narození nevidím, bylo mi v životě ledacos dopřáno:
   Vystudovala jsem na Konzervatoři Jana Dejla obory kytara a klarinet a tak je na snadě, že jsem učitelka hudby povoláním.
Jedním z mých žáků je nevidomý autistický chlapec. Osm let jsem vyučovala na soukromé hudební škole a tady veřejně Děkuji paní ředitelce Mgr. Radmile Chmelové za velmi přínosný vstup do mého života. Dále děkuji všem rodičům, kteří překonali předsudky,  že nevidím a své děti mi do výuky svěřili.
        http://www.szus.websnadno.cz/
Ani mateřství mi nebylo odepřeno, na světě jsou dvě dcery nyní 21 a 16 let.
   Ani mě se nevyhnuly nemoci, a zde na blogu chci předat svou zkušenost s léčením deprese. Úspěšně jsem absolvovala 
léčbu u pana Jana Havelky v projektu Transformační terapie a v současnosti jsou antidepresiva pro můj život minulostí. Najdete zde články o průběhu terapie a možnost diskuse.    Je v mé povaze sportovní založení: Tak tunajdete i odkazy na oddíly, kde se sportovat snažím.
V současnosti mě na cestách kromě druhého manžela doprovází i vodící pes a dalšího jsem si vzala z útulku, takže i o zvířatech jako přátelích najdete na blogu postupně texty.
  
Přeju si mít pro všechny přispěvatele i čtenáře POHODOVÝ BLOG!
Zdenka Borýsková